Jakub Kazda

Jakub Kazda pracuje jako anesteziolog ve Velké Británii v York Teaching National Hospital NHS Foundation Trust, kde je členem British National Comitte for ETAC (multioborová organizace bojující proti ilegálnímu odběru orgánů v Číně. V roce 2014 byl v zahraničí na pomocné misi v Keni ve vesnici Itibo a v letech 2015 a 2016 v uprchlickém táboře Slavonský Brod. Účastnil se také stáže zaměřené na tropickou medicínu v Brazílii.

Jak vzpomínáte na středoškolský život na GTR?

Na středoškolský život vzpomínám vlastně jenom v pozitivech, byla to skvělá etapa mého života a pobyt na GTR mi do života hodně dal. Ty špatné zkušenosti člověk časem jaksi vytěsní a zbydou jenom ty dobré vzpomínky.

Je nějaká rada, věta nebo situace, kterou jste si odnesl z GTR a nedá se na ni jen tak zapomenout?

Určitě by byla spousta rad, které jsem měl poslouchat, ale v onom čase neposlouchal. Samozřejmě v průběhu osmi let na GTR vznikla spousta hlášek a situací, na které s kamarády rádi vzpomínáme. Bylo nás ve třídě jenom 9 kluků a od maturity se stále každoročně setkáváme a často si ty vtipné situace připomínáme. Z velké části šlo ovšem o situační humor, který by ostatním asi přišel trapný… Vlastně to možná bylo trapný už tenkrát, akorát my jsme se tomu jako puberťáci smáli a zůstalo nám to dodnes.

Je dobré, že na GTR vzpomínáte takhle skvěle. Bylo už odmala Vaším snem dát se směrem na medicínu?

Ha! Kdepak! Já jsem vlastně za svůj život chtěl dělat celou škálu profesí – začal jsem asi jako malé dítě touhou stát se popelářem. Líbilo se mi, jak se nám po ulici prohánějí a stojí vzadu na autě. Nakonec to ale všechno dopadlo docela jinak. V průběhu studia jsem chtěl studovat práva nebo se věnovat mezinárodním vztahům či třeba chemii. Medicína se mi naskytla jako vhodná možnost vlastně až v posledních dvou letech studia… 

Měl jste někdy období, kdy jste chtěl skončit, protože toho na Vás bylo moc?

Na medicíně asi každý posune svoje limity odolnosti, procházíte mnoha těžkými okamžiky. Ale já mám takovou oslí povahu – mám před sebou cíl, kterého chci dosáhnout, a dokážu se zatnout, nepřipouštět si těžkosti a plně se soustředit na výkon. Takže jsem vlastně asi takové okamžiky neměl. Hodně mi určitě pomohly i široké základy znalostí z přírodních věd z GTR. A touha a drive po poznání, kterou jsme si mezi sebou se spolužáky z gymplu vypěstovali. Vždycky jsem se tak dokázal motivovat i v těch těžkých chvílích. 

Co Vás na Vaší práci nejvíce baví a naplňuje?

To má více úrovní. Medicínu jsem si asi vybral kvůli tomu, že mě vždy velice zajímaly právě přírodní vědy. Chemie, fyzika, biologie, matematika… Dodnes mě vlastně fascinuje ta hloubka poznání v medicíně a jak to do sebe všechno zapadá. A že navzdory mnoha letům studia vás to vždycky dokáže překvapit, ta hloubka poznání je opravdu nekonečná. Pak tam máte ten morální aspekt – je to práce, která vám vždycky přinese pocit zadostiučinění, i když máte špatný den, vždycky víte, že vaše práce má smysl… No a anesteziologii jsem si vybral pak proto, že je to hodně akční, jsem člověk, který se rychle začne nudit a potřebuji tak stálý přísun akce ve svém profesním životě, v angličtině se tomu říká také “adrenaline rush“… 

Děkuji Vám za vstřícnost a příjemný rozhovor, přejeme hodně úspěchů v osobním i pracovním životě.

Za málo, Vám taky mnoho úspěchů a hodně štěstí. 

Zpracovaly Adéla Matějková, Veronika Muzikářová, Alena Polomská, Sára Popelková, 1. A

Jakub Kazda

Naše webové stránky používají soubory cookie. Prohlížením našich webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie.
Další informace zde.